8/10/2011

poznej knihu I.

začala jsem číst knihu. na vás je, abyste poznali autora a dílo :)

funny story!
...
"Je to hloupá historka, tedy zkrátka,"začal generál sebevědomě. "Předloni, ano! zrovna když se začalo jezdit po nové ...ské dráze, potřeboval jsem si zařídit velmi důležité věci ohledně mé výslužby, zakoupil jsem si tedy jízdenku první třídy a již v civilním plášti vejdu do kupé, usednu a kouřím. Totiž kouřím dál, zapálil jsem si už předtím. Byl jsem v oddělení sám, Kouřit se smí i nesmí, jako obvykle něco mezi obojím a také podle kabátu. Okno je otevřeno. Náhle, před posledním zapískáním, usedly proti mně dvě dámy s muflíkem; přišly v poslední chvíli; jedna je oblečena nádherněji, v bledě modré, druhá skromněji, v černém hedvábí a s pláštěnkou. Dosti hezké, tváří se povýšeně a rozmlouvají anglicky. Já přirozeně nic, sedím a kouřím. Trochu jsem se sice zarazil, ale okno bylo otevřené, kouřím tedy do okna. Muflík se choulí na kolenou bledě modré dámy, malilinký, do hrsti by se mi vešel, černý s bílými tlapkami, inu vzácnost. Obojek má stříbrný s rytinkou. Já nic. Jenom pozoruji, že se dámy nějak mračí, patrně kvůli doutníku. Jedna se dívá lorňonem ze želvoviny. Já zase nic, protože nic neřekly. Kdyby řekly, upozornily, požádaly, vždyť k tomu máme přece jazyk! Ne, ony mlčí ... Najednou, a to vše, podotýkám, bez nejmenšího upozornění, ale dočista znenadání, zrovna jako by se pomátla - vytrhne mi bledě modrá dáma doutník a šup s ním z okna. Vlak uhání a já koukám jako vyjevený. Je to divoška, nejdivočejší divoška, třebaže urozená, plnoštíhlá vysoká blondýna s tvářemi ruměnými (až přespříliš) a blýská po mně očima. Beze slova, velmi zdrořile, s dokonalou zdvořilostí vztáhnu dva prsty k muflíkovi, vezmu ho jemně za obojek a šup s ním z okna za doutníkem. Jenom kvikl! Vlak uhání dál..."

...
"Byl jsem v právu, tisíckrát v právu!" ohnivě pokračoval triumfující fenerál, "protože jestli do vlaku nepatří doutník, tím míň tam patří pes!"

:D

4 komentáře: