creepko!

na creepy teepee jsme se letos s kamarádkou vydaly vůbec poprvé, line-up a pověstná suprtrupr alternativní atmoška zněly dost dobře na to, abychom v zimě zaplatily nějakých 550 kč a vyčkaly do letních měsíců. a teď: vyplatilo se?

začalo to punkově a vlastně to tak i skončilo, možná ještě hůř. ale popořadě. na creepko (haha) jsme se s blížícím se datem vypuknutí počaly těšit, až do té chvíle, kdy jsme se zcela náhodně mrkly na oficiální stránky a dedukovaly, že nás ten fesťák přijde asi o dost dráž, než jsme zamýšlely. naivně jsme předpokládaly, že i v Kutné Hoře půjde někde za malý peníz zakempit se stanem a pohoda. avšak organizátoři asi nemysleli na chudé creepydychtivé studenty, co prostě němají peníze na privátky a penzionky a hotýlky... a jediné, na co se zmohli, bylo domluvit ubytování na místním gymplu a to za 150 kč na osobu na noc. co by to pro nás znamenalo? dalších 450 kč z vlastní kapsy za to, že si na zemi v tělocvične natáhnu károšku a na pár hodin se prospím. v hlavách nám šrotovalo a přemýšlely, jak tohle vyřešit, aby zamýšlený nízkonákladový výlet zůstal nízkonákladový. aby bylo vše ještě komplikovanější, tak jsme pár dní před odjezdem ani nebyly doma, nýbrž u kamarádky v Praze, kde se taktéž neobejdete bez nějakého finančního obnosu, nemluvě o tom, že kdybychom chtěly půjčit třeba stan (pro ubytování na festivalu: plán B), tak kterej pražák nám ho jako hele pučí??
nervózně jsme denodenně vyťukávaly číslo pí papouškové, která měla na starost ubytování na gymplu za ony hříšné peníze, avšak dočkávaly jsme se pouze obsazovacího tónu. den před creepy se to vyhrotilo tak, že jsme svolaly válečnou poradu a vytvořily plán B: punk. narychlo jsme sehnaly od kamarádovo kamarádčiny kamaráda stan (byl nám předám asi 15 min před odjezdem vlaku, adrenalin!) a v hlavě měly jedinou myšlenku: prosím bože, dej, ať nás nějaký milý kutnohorský důchodce nechá přespat u sebe na zahrádce, pár dní, no prostě, jen se vyspat, pak hned zas pudem.
štěstí nám přálo, a hle po třetím zazvonění a nacvičeném smutném výrazu (jsme dvě děvčátka smutná - kde my hlavu složíme?) se paní uvolila předvést nám, jak otevřít branku bez klíče. uložila nás do růžového sadu a následně se nás každé ráno ptala, zdali bychom si třeba nedaly čaj- což takhle sprška? - nechcete si ke mě jít umýt zuby? RÁJ!

a jak to vypadalo se samotným festivalem?
procházkou po Kutné Hoře jsme s údivem zjistily, že propagace tohoto festivalu je dost slabá. Předpokládám, že tak 70% kutnohorských rodáků o festivalu nemělo ani tušení, protože se to vlastně neměli jak dozvědět. žádné plakáty, letáky, reklama... chápu, že se organizátoři snažili ušetřit, kde se dalo, ale kdyby se o tom dozvědělo více lidí, možná by jich více přišlo?
ale koneckonců: tohle nám nijak srdce nervalo, přeci jen...měly jsme možná tím víc pocit, že zažijeme něco komorního, něco pro opravdové fajnšmekry creepy hudby.

areál.
prostory bývalého pivovaru jsou dost velké na to, aby se tam vešli všichni účastníci. mile překvapená jsme byla z provizorního baru&afterparty stage, který byl obehnán běloskvoucími kachličkami, což mi evokovalo řeznictví a mnohokrát jsem se přistihla, že opravdu není problém si živě představit ty jatka a zabíjení pašíků, kdy krev pomalu stéká do těch kanálů. zkrátka skvělé prostředí pro creepy teepee.

lidé.
hipster kam se podíváš. z těch lidí měl člověk někdy opravdu strach. vypadají hrozně cool a hezky a sluší jim to i za deště, avšak seznámit se s nimi neseznámíš. na takových creepy akcích jsou asi zkrátka lidi ve svorných skupinkách kamarádů a nemají potřeby se seznamovat s novými hipstery. ani po několika panácích. co na to říct? přehlídka zajímavých lidí, ale lépe se opravdu seznámíte na punkovém koncertě. zjistily jsme taky, že se na festivalu vyskytuje spousta cizinců, dost možná, že půlka z nich byli sami účinkující, kteří tam volně korzovali a družili se. z programu, který se dal na místě koupit jsme vyčetly, že mediálním partnerem festivalu je dokonce sám pičfork! možná alespoň takováto mediální propagace pomohla.

hudba.
to je hodně obsáhlá kapitola, kvůli ní jsme přeci na festival jeli žejo (nebo jsme si to alespoň říkaly). většinu kapel člověk slyšel poprvé (možná už kvůli tomu, že nahrávky nejsou ku sehnání), takže to byl trochu risk, jak to komu sedne, ale asi jako většina lidí jsme šly najisto na nějaké ty headlinery a svěřily důvěru organizátorům, že vyberou něco pěkně vičhausoidního.
co se týče rozpětí hudebních žánrů...bylo to dost různorodé. spousta experimentálních projektů jako třeba foot village, the terror pidgeon dance revolt, xiu xiu... přes gay stuff (jef barbara), těžké indýčko (the termals) až po nejasnou těžko zařaditelnou podivnou hudbu. co mě 'dostalo' byly šílené hardcoreové kapely, které hrály těsně po sobě při sobotní afterparty. sobota měla docela slušnej line-up, pro mě to byl nejlepší den, ale při 'afterparty' sem se moc party necítila. dát si tak vatu do uší a umřít.
další mínus je pro formace, které si sebejistě stouply na stage, pustily z maca nějakou temnou nahrávku a začali do toho blít do mikrofonu, přičemž jim ještě za dobu 'koncertu' třikrát píseň vypla a bylo ticho. během afterparty vystoupení měly možnost i různé české formace projevit se a ukázat, že i Češi umí dělat hudbu. bohužel nás o tom nikdo nepřesvědčil. projekt tempelhof je toho jasným důkazem. bylo to víc trapné než-li dobré. postavíme si tady na stoleček maca, zkouříme a opijem našeho 'zpěváka', aby se jako uvolnil a tak, pustíme z kompu nějakou písničku a stojíme, popíjíme pivko a koukáme, jak se náš zpěváček svíjí na zemi v špíně a hudrá do mikrofonu ten vičhaus. Nic proti witchouse! dokonce i vzniklé nahrávky od Tempelhof, které jsem nedávno poslouchala, zněly docela dobře. říkala jsem si, že to je fajn, když i Češi dokážou dělat takovéhle věci. proč to jen nedokáží důstojně prezentovat?
Abych jen nehanila, byly tam jiné světlé momenty, které nás nakonec přesvědčily, že bylo dobře si ten lístek koupit. Někteří vystupující opravdu váleli, užívali si to a bavili sebe i nás, což bylo hrozně fajn a těm patří dík.

jídlo&pití&drogy
nevím, jestli je nějak užitečné to tu zmiňovat, ale jídlo a pití cenově úplně stejně jako na každém jiném festivalu. čtvrtinka piva za 28, kebab za 80, malý panák jégra za 20.
pití se do areálu vnášet sice nesmělo, ale propašovat lahev nebyl sebemenší problém, důkazem byl pak pohled na přiopilé účastníky festivalu s lahví vína v ruce. koneckonců i my si poslední den daly s flaškou bíléhu rumu do nosu. tak, že si nepamatujem cestu do prahy. ha?!

celkově hodnoceno: byl to zážitek! a na co si vzpomínám, to asi jen tak nezapomenu! vy, kdo jste nebyli, plakejte, protože ačkoliv má creepy spoustu much, žádný jiný podobný fesťák v Čechách nenajdete.